Tonutí představuje relativně častou příčinu smrti hlavně u mladých lidí a dětí. Základní příčinou bývá dušení, buď přímo vniknutím vody do dýchacích cest a plic, nebo reflexivním stažením hrdla v oblasti hrtanu, kdy se voda do plic vůbec nedostane. Proto můžeme tonutí rozlišit na „suché a mokré“. Velmi často se u utonulých najde zvýšená hladina alkoholu v krvi. V letních měsících, kdy jsou pro tento, život ohrožující stav, nejideálnější podmínky stoupá bohužel i počet utonulých dětí, které se pohybují v blízkosti vodní plochy bez dozoru rodičů. Takovémuto utonutí dítěte se dá rozhodně předejít, pokud budete mít svou malou ratolest neustále pod dohledem.
Ideální je samozřejmě prevence – příklad ze světa – například v Austrálii existuje, zákonem stanovená, norma pro stavbu malých rodinných bazénů, kdy každý postavený bazén, a v podstatě každá vodní plocha, musí být opatřena plotem s uzavíratelnou brankou s přesně definovanou výškou (tuším 90 cm), jako preventivní opatření, právě proti možnému tonutí.
Voda v plicích způsobuje nedostatečné okysličení tkání a prostupuje do krevního oběhu, kde způsobí rozpad červených krvinek a následné porušení plicních sklípků – plicní otok, to zejména sladká voda. Slaná voda na sebe váže vodu z okolí plicní tkáně a způsobuje plicní otok ihned.
Příznaky – poruchy vědomí, bezvědomí, zduřelé šedomodré rty a ušní boltce
První pomoc
Technická – vytažení tonoucího z vody je důležité pamatovat hlavně na zdraví zachránce, pokud by mělo dojít k ohrožení života zachránce, raději se do zásahu nepouštějte (zejména při povodních).
Technika přiblížení – s ohledem na nebezpečnost zásahu se doporučuje pouze zdatným plavcům, nejlépe profesionálním vodním záchranářům, ale kde ho v takové chvíli vzít!!!
Zachránce musí zvládnout bezpečně během zásahu několik fází – přiblížení, uchopení, tažení, vynesení a techniku obrany
Přiblížení – s pomůckou, bez pomůcky, snažit se přiblížit co nejrychleji, bez záchranné vesty, aby se mohl potopit, před tonoucím změnit styl plavání na prsa, tonoucího neustále sledovat a zvolit nejvhodnější způsob zásahu.
Uchopení – pokud nejsme profesionální zachránci je nejlepší počkat až tonoucí upadne do bezvědomí, a po té začít teprve jednat, pokud hrozí nebezpečí ohrožení života zachránce, je možné po vzoru Old Shatterhanda, přivést tonoucího k bezvědomí uměle
Tažení – utonulého držíme za bradu a po zádech s ním plaveme – táhneme – směrem ku břehu, samozřejmě co nejkratší možnou cestou, zdatnější plavci mohou zahájit dýchání z plic do plic již během tažení, obličej postiženého musí být stále nad hladinou
Vynesení – k vytažení postiženého na hladinu přivoláme na pomoc někoho dalšího, pokud jsme ve vodě i u vody sami s postiženým, snažíme se ho dostat z vody podle aktuální situace, tzn. Najdeme nejpříhodnější místo k vytažení na břeh
Obrana – pokud tonoucí nespolupracuje a „sápe“ se na zachránce, je nutné se vyprostit abychom se neutopili, buď se potopíme a plaveme ke dnu, kdy se nás tonoucí pustí, v případě nouze je možné použít i úder
Zdravotnická – kontrola základních životních funkcí, zavolat na linku 155, zahájit neodkladnou resuscitaci.
